aktuální koncept příslušné sekce programu je zde. Komentáře a polemika jsou vítány.Já souhlasím, že cesta kolektivního předplatného OA publikací je cestou vpřed, nicméně nerad bych byl, abychom se tam zastavili.
Je to zaprvé otázka hospodaření s veřejnými penězi (většina obratu v tomhle byznysu pochází pochopitelně z veřejného sektoru) a zadruhé přiměřenosti zisku. Nejen já tvrdím, že ten zisk je nepřiměřený a naprosto nespravedlivě rozdělovaný. Ano, vydavatel poskytuje minimálně dvě v dnešní době užitečné služby – hosting článku a rozhodnutí editora o publikaci – a tímto minimem to mnohdy bohužel končí (což je vidět třeba pohledem na kvalitu typografie některých publikací), a to i v poměrně prestižních časopisech. Hodnota takového hostingu je nepatrná a personální náklady na editora ospravedlňují také jen poměrně malou část poplatků za publikaci. Skutečně užitečnou práci (v hodnotě řekněme několika set EUR za článek, kdyby byla placená) dělají recensenti, kteří za ni nedostanou nic – všechno slízne nakladatel. Když se podívám na recensní proces našeho posledního článku v PRL a kdybych měl bych zhodnotit podíl práce (placeného) editora vůči (neplaceným) recensentům, tak si myslím, že s odhadem 1/30 editorovi ještě možná docela fandím.Richard.Chudoba píše: ↑17 lis 2018, 12:03Proč je důležité, aby OA publikování bylo neziskové? Vydavatel dělá svou práci, která je užitečná, a není důvod mu zisk upírat. Konkurence mezi vydavateli by se pak měla postarat o přiměřenou výši zisku. Časopisy v mém oboru navíc letos hojně upravily preprint policy, takže je zveřejnění rukopisu na preprint serverech (např. arXiv, ChemRxiv) před posláním do časopisu explicitně dovoleno.
Vzhledem k tomu, že skoro všechna práce na publikaci je tedy ve veřejném/neziskovém sektoru, nevidím jakožto daňový poplatník ani jako vědec žádný přínos k „outsourcování“ toho malého zlomku práce komerčnímu sektoru, navíc s takovým obřím penězovodem. Prostě k tomu není racionální důvod.
Konkurence, která by zajistila přiměřenou výši zisku, nefunguje, protože tohle v tomto oboru není normální tržní prostředí (a nikdy nebude, dokud financování vědy bude jakkoliv záviset na bibliometrických měřítcích), a existující systém naopak zajišťuje nakladatelům oligopolní postavení a přehnaně vysoké zisky. Autoři typicky nemají motivaci jakkoliv řešit poplatky za publikaci (nejsou to jejich peníze). Výjimečně v sobě autoři najdou dostatek angažovanosti, aby alespoň bojkotovali publikování u největších zlojedů. A pak se najde několik těch, kteří jdou ještě dál. Avšak většina na to kašle a privatisace zisků a socialisace nákladů vesele bují dál. Přitom by stačilo několik politických impulsů, aby se kohouty penězovodů z veřejného sektoru ke komerčním nakladatelům uzavřely. Takový Elsevier si je toho moc dobře vědom a postupně přesouvá svůj byznys do jiných oblastí. Dojnou krávu vědeckých publikací si samozřejmě dál bude zuby nehty držet, dokud mu to umožníme.
Ostatně soudím, že vůbec systém publikace vědeckých výsledků ve formě typických článků už je technologicky překonaný a navíc zoufale neeffektivní. Jediné, co jej drží při životě, je (opět) nastavený zastaralý systém financování vědy. Ale o tom zas někdy příště.
)
